Newsletter !Argumentu 7/24
Všechno, co by Vám nemělo ujít z našeho zpravodajství: trendy a události, které jinde chybí a přitom ovlivňují naší budoucnost.
Z autorských textů
Ekonomka Ilona Švihlíková komentovala návrhy vládních ekonomů posílit prekarizaci práce v Česku. Je něco takového spásou pro naši ekonomiku?
Historik Jiří Malínský nabídl v šestém díle seriálu další pohled na prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka jako na analytika prvního zahraničního odboje.
Česká republika je sice jen menší smluvní strana Severoatlantické aliance, o to více se však projevuje jako čipera a svůj závazek vůči uzavřené smlouvě naplňuje snaživě a neotřele, psal novinář Milan Daniel.
Pravidelný podcast Týden podle !Argumentu také tento týden nabídl komentovaný přehled událostí a zpráv od Ilony Švihlíkové.
Politolog Petr Drulák vysvětlil, proč jsou některé rezoluce EP vzdálené realitě, v níž žijí běžní občané, a připomínají spíš blázinec.
Politoložka Anna Veselá napsala o pondělních protestech zemědělců, že strategie „divide et impera“ v České republice funguje dlouhodobě a nesmírně úspěšně.
Politický analytik Jiří Málek se věnoval situaci německé levice v kontextu jejího současného politického rozkolu. Vývoj v Německu by nás měl zvláště zajímat, míní.
Sociolog Jan Keller byl toho názoru, že pondělní protest potvrdil, že žijeme v hybridní demokracii, která spoléhá při svém fungování mezi jiným na hledání nepřátel nebo vyvolávání strachu.
Ekonom Ladislav Zelinka se ve svém článku zaměřil na otázky dialektiky řešení konfliktů pohledu teorie her.
O katastrofální zmaření počátečních mírových snah o ukončení války na Ukrajině psal v českém překladu Martina Jedličky bývalý diplomat Michael von der Schulenburg.
Avdijivka padla, je na řadě Zelenskyj?
Ukrajinský prezident ztratil v armádě své nejhorlivější stoupence, ponížil generála Zalužného a nahradil ho vojákem, který má pověst ztroskotance.
Ve Washingtonu doufali, že se jim podaří změnit režim v Rusku. Nyní se ale jako pravděpodobnější jeví, že ke změně dojde v Kyjevě, píše americký bezpečnostní analytik a bývalý zástupce náměstka ministra obrany USA Stephen Bryen v souvislosti s pádem Avdijivki. Ztráta tohoto bodu v těsné blízkosti Doněcku může být katalyzátorem takového vývoje, míní.
Bitva o Avdijivku trvala celkem čtyři měsíce, nicméně od ledna bylo patrné, že za silnější část provazu tahá ruská strana. Prezident Volodymyr Zelenskyj vsadil na Avdijivku a chtěl ji udržet za každou cenu. Propustil svého vrchního velitele Valerije Zalužného, který považoval Avdijivku za ztracený případ, připomíná Bryen dále. Právě Zalužnyj navrhoval, aby se armáda z Avdijivky stáhla a soustředila se na obranu Kyjeva a dalších měst.
Generál Syrskyj se stal novým velitelem ozbrojených sil Ukrajiny, i když za sebou nemá vojenské úspěchy. Syrskyj po svém jmenování okamžitě povolal tři nebo čtyři brigády, aby zachránily Avdijivku před kolapsem. Tato záchranná operace se však téměř okamžitě dostala do vážných problémů. Syrskyj sem vyslal třetí útočnou brigádu, která byla postavena na půdorysu ultra-nacionalistického praporu Azov, která je páteří Zelenského ultranacionalistické podpory na Ukrajině. Třetí brigáda ale nesplnila očekávání, její jednotky v Avdijivce zjistily, že situace je zoufalá a z města se stáhly i navzdory výslovným rozkazům Syrského a Zelenského, který se především nechtěl nechat zahanbit na konferenci v Mnichově v době, kdy se tam všechny kolem snažil přesvědčit o další podporu.
Tento vývoj vedl Syrského k rozhodnutí stáhnout se z místa, protože už neměl jinou možnost. Místo toho oznámil „novou“ strategii, a to přesně tu, kterou předtím doporučoval Zalužnyj.
Pro Zelenského je tento vývoj špatný. V armádě ztratil své nejhorlivější stoupence, ponížil generála Zalužného a nahradil ho vojákem, který má pověst ztroskotance. Je možné, že ztratil tvář u Evropanů a Američanů.
Spojené státy si nepřejí dohodu s Ruskem. Soustředí se jen na to, aby Rusku uštědřily několik porážek, vyčerpaly ho a vyměnily Putina v čele Ruska. Washington také nemůže strávit myšlenku, že by Ukrajinci mohli uzavřít dohodu s Ruskem a podkopat tuto „politiku“.
Většina hlavních prvků politiky Washingtonu selhala, konstatuje Bryen v závěru článku. Sankce nezlomily ruskou ekonomiku, americká technologie nedovedla změnit chod války na Ukrajině a Rusům se ještě víc vyjasnilo, že NATO a USA skutečně jsou nepřítelem Ruska. Na rozdíl od USA a Evropanů dovedli oživit svůj zbrojní průmysl.
Současný režim na Ukrajině se potácí v problémech. Protože stojí na stanném právu nebudou žádné volby a žádný otevřený politický proces. Jenže hněv v armádě roste a ta si dříve či později zvolí vlastního lídra, nejspíše generála Zalužného.
V Kyjevě dojde ke změně režimu, a to již brzy, myslí si autor.
Které země přestaly dodávat zbraně Izraeli?
Celosvětové výzvy, aby země zastavily prodej zbraní Izraeli, s rostoucím počtem civilních obětí v Gaze sílí. Řada zemí už nechce podporovat válku.
Počet civilních obětí v Gaze narůstá – v současné době se počítá s více než 28 000 mrtvých, přičemž další tisíce jsou uvězněny pod sutinami. Tato skutečnost vyvolává mezinárodní odsouzení v podobě prohlášení, protestů a žalob podávaných proti zemím, které poskytují Izraeli vojenskou podporu. Některé země se díky tomuto rozhodly přestat zbraně dodávat. Které státy tedy zbraně nadále posílají a které naopak podnikají kroky k pozastavení dodávek? Podle databáze stockholmského institutu Stockholm International Peace Research Institute pochází 68 % izraelského dovozu zbraní v letech 2013-2022 z USA. Kromě USA dováží Izrael vojenskou techniku i například z Německa, které tvoří 28 % izraelského vojenského dovozu. Podle údajů německého ministerstva hospodářství vzrostl německý vojenský vývoz poté, co Německo v listopadu zvýšilo prodej do Izraele v roce 2023 oproti roku 2022 téměř desetinásobně. Spojené království pak podle informace organizace Human Rights Watch z prosince 2023 od roku 2015 udělilo Izraeli licenci na vývoz vojenského materiálu v hodnotě nejméně 474 milionů liber. Tento vývoz zahrnoval letadla, rakety, tanky, technologie a munici, včetně komponentů pro bombardér F-35.
V Kanadě dále nedávno desítky občanských sdružení vyzvaly premiéra Justina Trudeaua, aby ukončil vývoz zbraní do Izraele. “Od roku 2015 kanadské společnosti vyvezly do Izraele vojenské zboží v hodnotě více než 114 milionů kanadských dolarů,” uvedl Michael Bueckert, viceprezident organizace Canadians for Justice and Peace in the Middle East, která se zabývá ochranou práv, a dodal, že vláda od začátku války nadále schvaluje vývoz zbraní. Australský ministr zahraničí uvedl, že Austrálie od začátku války neposkytla Izraeli žádné zbraně. Někteřé organizace však vývoz z Austrálie považují za netransparentní. Amnesty International tvrdí, že země za posledních šest let schválila 322 vývozů obranných produktů do Izraele a vyzvala Austrálii, aby prodej zbraní zastavila. Ve Francii se počátkem února konala propalestinská demonstrace, která rovněž vyzvala francouzské společnosti, aby přestaly Izraeli zbraně prodávat.
Které země dodávky zbraní do Izraele již zastavují? V Nizozemsku dal v pondělí soud vládě týden na to, aby zablokovala veškerý vývoz dílů pro stíhačky F-35, které Izrael používá k bombardování pásma Gazy. Rozhodnutí bylo výsledkem žaloby, kterou proti vládě podaly nizozemské humanitární organizace. “Je nepopiratelné, že existuje jasné riziko, že vyvezené díly F-35 budou použity k závažnému porušení mezinárodního humanitárního práva,” uvádí se v soudním rozhodnutí. V Belgii regionální vláda uvedla, že 6. února pozastavila dvě licence na vývoz střelného prachu do Izraele, taktéž v souvislosti s prozatímním rozhodnutím Mezinárodního soudního dvora. Japonská společnost Itochu Corporation 5. února oznámila, že do konce února ukončí partnerství s izraelským výrobcem zbraní Elbit Systems ze stejného důvodu. Ministr zahraničních věcí Itálie pak uvedl, že Itálie pozastavila veškeré dodávky zbraňových systémů nebo vojenského materiálu do Izraele od vypuknutí války. Španělský ministr zahraničí v lednu uvedl, že země od začátku války neprodala Izraeli žádné zbraně a že nyní platí embargo na prodej zbraní. V pondělí však španělská média zveřejnila zprávu, podle níž Španělsko v listopadu vyvezlo do Izraele munici v hodnotě asi 1,1 milionu dolarů. Španělský státní tajemník pro obchod ospravedlnil tento prodej tím, že “odpovídá licencím uděleným před 7. říjnem”.
Rusové si na sankce zvykli
Po odchodu několika velkých západních řetězců v důsledku války převzali v Moskvě nákupní svět jiní.
V nákupním středisku Jevropejskij v centru Moskvy nejsou na rozdíl od doby po začátku sankcí k vidění téměř žádná volná místa. Je tu móda z Turecka, technika od Miele nebo Apple, včetně nejnovějšího iPhonu. Mnoho věcí, které by vlastně neměly být k dostání, se do obřího impéria dováží prostřednictvím paralelního dovozu ze třetích zemí, upozornil německý list Handelsblatt.
Mnoho západních společností, zejména těch velkých, jako jsou Siemens, VW a Mercedes, se z ruského trhu stáhlo a prodalo své podniky – obvykle s obrovskými slevami. Nicméně většina německých společností v Rusku stále působí. Nechtějí nebo nemohou jednoduše odepsat miliardy, které tam v průběhu let investovaly.
Podle Výboru pro východoevropské hospodářské vztahy zaznamenal celkový obchod s Ruskem v loňském roce historicky bezprecedentní propad o 75 %. Surovinová velmoc, kdysi významný dodavatel plynu a ropy pro Německo, se mezi obchodními partnery propadla na 38. místo za Slovinsko (2022: 14. místo). V důsledku sankcí se německý obchod s Ruskem v roce 2023 snížil o tři čtvrtiny na 12,6 miliardy eur. „Dovoz, kterému dříve dominovaly energetické zdroje, se po zahájení ropného embarga na začátku roku 2023 snížil o 90 % na pouhých 3,7 miliardy eur,“ uvádí se v dokumentu.
Stovky německých společností jsou však v Rusku stále zastoupeny – zejména v odvětvích, kde západní sankce neplatí, aby nepoškodily obyčejné lidi v největší zemi světa podle rozlohy. Příkladem jsou potravinářský, zemědělský, zdravotnický a farmaceutický sektor. Celkově je však situace považována za velmi nestabilní.
Německo jako průmyslová velmoc končí
Rychlost strukturálních změn v sousedním Německu je závratná.
Berlín zachvátila politická paralýza, energetická krize byla poslední ranou německé výrobě, píše agentura Bloomberg k současné situaci v německém průmyslu.
Německo čelí bolestivé realitě: období průmyslové velmoci se možná chýlí ke konci. Průmyslová výroba v největší evropské ekonomice má od roku 2017 klesající tendenci a pokles se zrychluje s tím, jak klesá konkurenceschopnost.
Základy německého průmyslu se rozpadly jako domino. Spojené státy se Evropě vzdalují a svým spojencům v Evropě se snaží konkurovat v oblasti investic do klimatu. A stále silnějším konkurentem se stává i Čína, která navíc nakupuje méně a méně německého zboží.
Poslední ranou pro německé výrobce byla ztráta levného ruského zemního plynu, konstatuje Bloomberg.
Domácí politická stabilita prohlubuje dlouhodobé politické problémy Německa, k nimž patří poničená infrastruktura, stárnoucí populace a velká byrokracie. Německý vzdělávací systém se stal symbolem nedostatku veřejných investic.
Jak se v článku píše dále, v některých případech je průmyslový útlum otázkou malých kroků, např. omezení investičních plánů, jinde jsou ale změny viditelnější – například přesun výrobních linek či snížení počtu zaměstnanců.
Bundesbanka a další odmítají, že by se v Německu blížila deindustrializace – země má stále velký počet malých a aktivních výrobců. Jenže vzhledem k tomu, že reformy se v Německu zastavily, není vůbec jasné, co úpadek zastaví.
Vládní koalice kancléře Olafa Scholze čelila v listopadu rozpočtové krizi, která vládu ponechala bez finančních zdrojů na investice. V německé společnosti vládne podle agentury všeobecná frustrace, neboť rychlost strukturálních změn v zemi je „závratná“, jak to popsal Volker Treier z německé průmyslové a obchodní komory.
Přestože v posledních týdnech vyšly do ulic statisíce lidí, aby protestovaly proti Alternativě pro Německo, AfD ve všech průzkumech vede. Scholzova aliance vedená sociálními demokraty má podle analýzy posledních průzkumů, kterou provedl Spiegel, podporu 34 % voličů.
Některé hlasy varují, že slábnoucí konkurenceschopnost průmyslu hrozí uvrhnout Německo do sestupné spirály. Právě schopnost konkurovat byla silnou stránkou německé ekonomiky orientované na vývoz.
Hlavním katalyzátorem těchto problémů v německém průmyslu byla energetická krize v létě 2022. Ceny energií zůstávají vyšší než v jiných ekonomikách, náklady se ale zvyšují i díky vyšším mzdám a složité regulaci.
Jedním z nejhůře postižených odvětví je chemický průmysl, kde jde o přímý důsledek ztráty levného ruského plynu, například firma BASF už propustila 2600 lidí.
Dalším problémem je podle článku pomalá německá byrokracie, která nestíhá, ačkoliv podniky jsou připraveny investovat. Jako další zdroj německých problémů figuruje Čína. Zpomalení čínské ekonomiky vede k poklesu zájmu o německé zboží a Čína Německu levně konkuruje v některých klíčových odvětvích jako je elektromobilita.
Bundesbank ve své zářijové zprávě dospěla k závěru, že pokles zpracovatelského průmyslu, který se na ekonomice podílí necelými 20 %, není znepokojivý, pokud je postupný. Takový trend ale bude znamenat konec pro německou základní výrobu, například pro düsseldorfskou továrnu na trubky, která právě po více než 130 letech existence zavřela svůj 90hektatový areál.
Egypt a Turecko obnovily vztahy kvůli hrozící izraelské ofenzivě v Rafáhu
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan a egyptský vůdce Abdel-Fattáh el-Sísí vyzvali minulou středu v Káhiře k zastavení hrozící izraelské ofenzivy na jihu Gazy v rámci války proti Hamásu.
Vztahy mezi Ankarou a Káhirou se po letech napětí a chladu opět narovnaly. Příčinou dřívějšího dlouhodobého pnutí byl fakt, že Turecko dlouhodobě podporuje panislamistickou skupinu Muslimské bratrstvo, která byla v Egyptě postavena mimo zákon jako teroristická organizace. Nyní turecký vůdce přijel do egyptského hlavního města, což byla jeho první návštěva Káhiry po více než deseti letech. Erdoğan do Egypta zamířil po úterní návštěvě Spojených arabských emirátů, kde se setkal s prezidentem SAE šejkem Mohammedem bin Zayedem Al Nahyanem. Podle egyptských státních médií poté Erdogan přiletěl do Egypta, aby se zde sešel s prezidentem Abdelem Fattáhem el-Sísím v káhirském paláci Ittihádíja. Jejich rozhovory se týkaly bilaterálních vztahů a regionálních výzev, zejména úsilí o zastavení války v Gaze, jak později uvedl el-Sísí na společné tiskové konferenci. “Shodli jsme se na potřebě okamžitého zastavení palby a na potřebě dosáhnout klidu na Západním břehu”, aby bylo možné obnovit izraelsko-palestinské mírové rozhovory s konečným cílem vytvořit nezávislý palestinský stát, řekl el-Sísí.
Válka v Gaze začala útokem Hamásu v říjnu 2023, při němž ozbrojenci zabili asi 1 200 lidí, většinou civilistů, a asi 250 jich unesli. Válka se dostala do kritického bodu s izraelskou ofenzívou na město Rafáh na hranici pásma Gazy s Egyptem, kde se ve stanových táborech a přeplněných bytech a přístřešcích tísní přibližně 1,4 milionu lidí, tedy více než polovina obyvatel území. Podle ministerstva zdravotnictví v Gaze nyní celkový počet obětí z řad Palestinců přesáhl 28 000 osob a čtvrtina obyvatel tohoto území hladoví. Erdogan na tiskové konferenci s el-Sísím vyzval izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, aby se vyhnul pozemní ofenzívě v Rafáhu, a obvinil izraelskou vládu, že v Gaze páchá “masakry”. “Snahy o vylidnění Gazy jsou nepřijatelné,” tvrdí. Egypt se obává, že pozemní útok na Rafáh by vyhnal statisíce vysídlených Palestinců přes hranice na egyptský Sinajský poloostrov. Zároveň Egypt pohrozil, že pozastaví platnost desítky let staré mírové smlouvy s Izraelem.
Assange musí dále čekat, právní bitva v Británii ještě neskončila
Julian Assange musí v boji proti svému hrozícímu vydání do USA nadále vyčkávat.
Dvoudenní slyšení před londýnským soudem, kterého se Assange ze zdravotních důvodů neúčastnil, skončilo ve středu 21. února bez rozhodnutí o jeho vydání do USA. Soudci o tom hodlají rozhodnout později. Americké ministerstvo spravedlnosti chce zakladatele Wikileaks soudit v USA na základě obvinění ze špionáže. V případě odsouzení mu hrozí až 175 let vězení. Assange doufá v poslední šanci bránit se proti vydání. Pokud by jeho odvolání nebylo vyhověno, soudní proces ve Spojeném království by byl vyčerpán. Pak by se mohl obrátit pouze na Evropský soud pro lidská práva.
Nils Melzer, bývalý zvláštní zpravodaj OSN pro mučení, označil řízení za „ukázkový proces, který více připomíná autoritářský režim než vyspělou demokracii… jehož jediným cílem je umlčet Assange a zastrašit novináře a širší veřejnost po celém světě“.
„I když nesouhlasíte s Assangeovými metodami nebo politickými myšlenkami. Jde totiž o mnohem víc než o jednoho člověka: jde o to, zda chcete žít ve společnosti, kde novináři mohou odhalovat zločiny mocných bez obav, že budou pronásledováni a uvězněni. Pokud britský stát umožní Assangeovo vydání do USA, nezasadí tím potenciálně smrtelnou ránu jen jednomu člověku, ale samotnému právnímu státu,“ míní novinář Thomas Fazi.
Podpořte naší práci v aktuální kampani 12 důvodů, proč podpořit !Argument
Náš časopis rozjel podzimní a zimní kampaň, jejímž smyslem je podpořit na bázi dobrovolnosti udržitelnost našeho mediálního projektu. Tucet důvodů, proč nás podpořit najdete ZDE. Všem našim podporovatelům moc děkujeme za jejich pomoc! Informace o dobrovolném předplatném !Argumentu a informace o bankovním spojení najdete také tady. Děkujeme!
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce. Časopis !Argument se drží otevřené redakční politiky - články našich autorů tak nemusejí vyjadřovat názory redakce a jsou publikovány v rámci umožnění co nejotevřenější veřejné debaty.