Newsletter !Argumentu 1/23
Evropu zachvátila "dublovaná krize"
Šéf ekonomiky EU tvrdí, že Evropu postihla hned dvojitá krize, tvrdí ale, že se kontinent ještě může vyhnout ekonomickému propadu.
Evropa čelí dopadům "dvojí krize", recesi se však může vyhnout, tvrdí evropský komisař pro hospodářské záležitosti Paolo Gentiloni. "Myslím, že čelíme dopadu dvojí krize," řekl Gentiloni v narážce na geopolitický dopad ruské invaze na Ukrajinu v plném rozsahu a následný hospodářský dopad na evropský kontinent. "Z geopolitického hlediska měla (krize) samozřejmě dopad i na USA a celý svět, ale z ekonomického hlediska vážně zasáhla Evropu a zejména Německo," domnívá se Gentiloni. Ruská invaze na Ukrajinu v únoru loňského roku vyvolala v Evropě vážné obavy, že region vstoupí do výrazného hospodářského útlumu. Evropští představitelé jsou však optimističtí a uvádějí, že se evropskému regionu podařilo zajistit alternativní dodávky energie, které do té doby pocházely především z Ruska, a některé vlády dokonce zvládly poskytnout úlevu spotřebitelům, kteří se potýkali s vysokými náklady na energie.
Co se týče aktuálních ekonomických dat, pak ekonomika Eurozóny podle Mezinárodního měnového fondu v roce 2022 rostla tempem 3,5 %. V letošním roce očekává MMF pro Eurozónu růst o 0,8 % a v roce 2024 o 1,4 %. "Měli jsme vynikající rok 2022, vyšší růst než USA a Čína," prohlásil Gentiloni pro televizi. "Zpomalení začalo od posledního čtvrtletí roku 2022 a je tam, ale prosím, nenazývejte to recesí, protože si myslím, že se recesi můžeme vyhnout, vyhýbáme se jí," dodal. Evropská komise, výkonná složka EU, zveřejní 11. září nové hospodářské prognózy pro celý region. Tyto prognózy naznačí, jaký bude růst v této oblasti. Nedávné hospodářské údaje však vyvolávají obavy ze zpomalení. Například evropská podnikatelská aktivita se během srpna snížila na nejnižší úroveň od listopadu 2020. Inflace se v posledních měsících zmírnila, ale poslední soubor údajů ukázal, že celková hodnota v srpnu oproti předchozímu měsíci stagnovala na 5,3 %. Ačkoli je nižší než na začátku letošního roku, stále se nachází výrazně nad 2% cílem Evropské centrální banky. "Proč po silném oživení po pandemii naše ekonomika zpomaluje? Myslím, že kvůli výzvě k získání energetické nezávislosti, která byla pro naše rodiny velmi nákladná a podněcovala inflaci," tvrdí Gentiloni.
V Německu budou experimentovat se čtyřdenním pracovním týdnem
Celkem 50 firem se zúčastní pilotního projektu čtyřdenního pracovního týdne.
Německo provede experiment se zkrácením placeného pracovního týdne na čtyři dny, píše německá redakční síť RND. Jedná se o první experiment tohoto druhu v Německu.
Pilotní studie se zúčastní více než 50 podniků různých velikostí z různých odvětví. Žádosti o účast v experimentu mohou organizace podávat od 1. září, samotný experiment bude zahájen 1. února příštího roku.
Přihlášené společnosti mají použít nejrůznější varianty zkrácené pracovní doby, s výběrem a aplikací modelů vhodných pro různé činnosti i zaměstnance jim bude pomáhat společnost Intraprenör.
V říjnu 2024 by měla být zveřejněna závěrečná zpráva. Tento pilotní projekt budou financovat samotné společnosti a výše příspěvků závisí na velikosti podniku. Německo se inspirovalo britskou iniciativou 4 Day Week Global.
Vědci chtějí zjistit, zda zaměstnanci, kteří pracují čtyři dny v týdnu místo pěti, jsou skutečně spokojenější se svým životem a cítí se zdravější, méně často navštěvují lékaře, přičemž jejich produktivita práce zůstává stejná. „Cílem je snížit počet pracovních hodin při zachování stejné mzdy,“ říká Jan Bühren z poradenské společnosti Intraprenör.
V Británii se experiment řídil takzvaným principem 100-80-100, což znamená: 100 % platu, 80 % pracovní doby a 100 % výkonu, pro jeho naplnění si podniky měly najít vlastní řešení. V tomto modelovém pokusu se většina společností rozhodla pracovat pouze od pondělí do čtvrtka.
Čínské výrobní uzly versus geopolitické aliance USA
Americký systém spojenectví má významnou slabinu – závislost spojenců na čínských výrobních uzlech.
Čína má tendenci být slabá v aliancích, ale ústřední ve výrobních uzlech. Spojené státy jsou naopak v centru geopolitických aliancí, ale ve výrobních uzlech hrají méně důležitou roli, všímá si odlišných strategií Číny a USA analýza Damiena Ma pro Macro Polo.
Zdánlivá síla amerického aliančního systému skrývá významný nedostatek. Pro mnoho spojenců USA je prakticky nemožné odpoutat se od výrobních uzlů napojených na Čínu, zejména v celé řadě technologických produktů.
Geopolitické spojenectví se Spojenými státy však ohrožuje jejich přístup k těmto výrobním uzlům i potenciál levnějšího dovozu, velkého vývozního trhu a úspor z množství.
I když Washington dramaticky posílil svá spojenectví od NATO až po Indopacifik, rozdíly mezi ekonomickými zájmy a politickými hodnotami spojenců vytvářejí rozpory, které plodí spíše přizpůsobivce než loajální přátele, píše dále autor.
Ve skutečnosti bude toto přechodné uspořádání doprovázeno dalšími ústupky a nedostatkem skutečných přátel jak pro Peking, tak pro Washington.
Ma ve svém článku staví na celé řadě statistických dat. Mimo jiné ukazuje, že čínský vývoz technologií vyžaduje četné vstupy pocházející z Japonska, Jižní Koreje a Tchaj-wanu. Spolupráce všech těchto zemí činí z východní Asie nejmohutnější integrovaný výrobní uzel na světě, který vyniká rozsahem, rychlostí a efektivitou.
Zároveň platí, že nikdo jiný se v současném světě takovým výrobním schopnostem ani nepřibližuje. Evropa už není legitimní výrobní uzel, neboť jako výrobní stroj Evropy dnes působí vlastně jen Německo - Francie a Itálie se mění v okrajové hráče. Indie a jihovýchodní Asie zatím podle autora nejsou smysluplnou náhradou východoasijského výrobního uzlu, což se sice za deset let může změnit, ale v současné době jsou nepodstatné.
Z pohledu Spojených států existují dvě možnosti, jak zpochybnit převahu Číny ve výrobních centrech: 1) vytvořit vlastní výrobní centra, nebo 2) vytvořit výrobní centra prostřednictvím čínské sítě substitutů.
Autor dále míní, že v oblasti technologických výrobků pro světovou ekonomiku zásadních je díky mistrovství Číny v mnoha těchto kategoriích velmi obtížné, ne-li nemožné, najít náhradní výrobce.
Čína si tuto výhodu budovala celých čtyřicet let, a ta nyní nezmizí za týden ani za rok.
Zjednodušeně řečeno, píše Ma, USA zdvojnásobují svou roli nepostradatelného spojence a garanta bezpečnosti a Čína stejným tempem posiluje roli nepostradatelného výrobce poslední instance. Peking se bude snažit udělat vše pro to, aby jeho přitažlivost nebyla podkopána dobrými náhradníky.
V tomto prostředí bude nutné, aby země mimo USA a Čínu byly ve svých afiliacích podnikavější a mohly těžit jak z bezpečnostních spojenectví (s USA), tak z výrobních uzlů Číny. To je také důvod, proč je téměř polovina zemí G7+G33 považována spíše za „známé“, nikoliv za „přátele, na které by se velmoci mohly ve tři hodiny ráno spolehnout“. Pokud nedojde ke kataklyzmatické krizi, budeme si muset na toto přechodné uspořádání ještě nějakou dobu zvykat, končí autor.
Celý anglický článek i s daty a grafy najdete zde.
Odmítnutí plynu z Ruska vedlo Německo k závislosti na ruských hnojivech
Dovoz dusíkatých hnojiv z Ruska se zvýšil o 334 %. Podle odborníků jde fakticky o dovoz levného ruského plynu v další fázi hodnotového řetězce.
Podle listu Berliner Zeitung začalo Německo po výrazném omezení nákupu ruského plynu záviset na Rusku v oblasti zemědělských hnojiv. Novináři se odvolávají na údaje statistického úřadu a Svazu zemědělského průmyslu Německa, které ukazují nárůst dovozu základních dusíkatých hnojiv z Ruska o 334 %.
Noviny dále píšou, že takovou dynamiku nyní zaznamenává celá Evropa. V období 2022-2023 se Rusku podařilo zvýšit vývoz dusíkatých hnojiv pětkrát. Zástupce německé Asociace zemědělského průmyslu Martin May poznamenává, že plyn a elektřina tvoří 80-90 % nákladů na výrobu hnojiv.„V konečném důsledku nejsou dovážená hnojiva ničím jiným než levným ruským zemním plynem v další fázi hodnotového řetězce,“ vysvětluje odborník německým novinám.
Podle Asociace vedly rostoucí ceny energií v Německu k úpadku místních chemických podniků a Německo začalo dovážet hnojiva ve větších objemech. V současnosti dováží Německo přibližně 95 % všech dusíkatých hnojiv používaných v zemi. Podíl Ruska v těchto dovozech se neuvádí.
Předseda Ruského sdružení výrobců hnojiv Andrej Gurjev letos v dubnu uvedl, že Rusko předstihlo Spojené státy ve výrobě hnojiv a stalo se tak jejich druhým největším výrobcem na světě (prvním je Čína).
Summit G20: Vytlačí Indie brzy Německo z pozice čtvrté největší ekonomické velmoci?
Indie se stává novou hospodářskou velmocí, Německo pomalu upadá.
Maurice Höfgen z novin Berliner Zeitung se na víkendové setkání lídrů G20 podíval německou optikou a je toho názoru, že EU a Německo ztrácejí vliv – mají to ukazovat údaje Světové banky. Ještě v roce 1980 se Německo podílelo na celosvětovém hospodářském výkonu téměř devíti procenty, nyní je to méně než pět procent a trend je klesající. Ostatní regiony rostou mnohem rychleji, například Čína, jejíž podíl se ve stejném období zvýšil ze dvou na 18 procent. To je cesta, kterou by se mohla vydat i Indie. Jak je na tom její ekonomika?
Hrubý domácí produkt v loňském roce činil 3,4 bilionu amerických dolarů, což je asi o 0,7 bilionu méně než v Německu. Po propadu způsobeném pandemií v roce 2020 ekonomika stabilně a rychle roste. V roce 2022 to bylo sedm procent, letos to podle prognózy Mezinárodního měnového fondu bude necelých šest procent a v roce 2024 opět téměř sedm procent. Pro srovnání, v Německu se letos očekává pokles o 0,3 procenta a poté jen pomalý růst. Tímto tempem by Indie mohla nejpozději v roce 2026 nahradit Německo na pozici čtvrté největší ekonomiky světa.
Investiční banka Goldman Sachs dokonce očekává, že Indie do roku 2075 předstihne USA a stane se druhou nejsilnější ekonomikou světa – za Čínou a před USA. Důvodem má být mladá populace, která bude dále růst, bude vzdělanější a produktivnější.
I když indická ekonomika roste více než německá, neznamená, že se tamní obyvatelé mají lépe. V přepočtu na obyvatele je indický hospodářský výkon až na 139. místě. Přesto lze očekávat, že se Indie stane novou těžkou vahou – nejprve ekonomicky a poté i politicky.
Z autorských textů
Ekonom Jaroslav Ungerman zhodnotil vládní kroky ohledně změn daně z přidané hodnoty.
Etnolog a historik Adam Votruba uvažuje kriticky o problematice migrace v druhém dílu své eseje.
Sociolog Jan Keller píše o tom, jak se stalo, že z České republiky se stal koridor a ne země.
Právník a ekonom Martin Jedlička se podíval do útrob amerických stíhaček F-32 kvůli kterým se má Česko extrémně zadlužit.
Ekonom Ladislav Zelinka se zamyslel nad penzijní reformou v časech financializované ekonomiky a v českém kontextu.
Ekonomika Ilona Švihlíková nabídla další díl podcastu Týden podle !Argumentu.
Komparativní historička Veronika Sušová-Salminen zhodnotila probíhající změny v mezinárodních vztazích, které naznačují, že postavení západních zemí slábne.
Všechny autorské texty v plné verzi najdete na našem webu.
Co chystáme?
Od 20. září budeme publikovat nový seriál investigativních reportáží o dole Turów a o tématu spravedlivé transformace.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce. Časopis !Argument se drží otevřené redakční politiky - články našich autorů tak nemusejí vyjadřovat názory redakce a jsou publikovány v rámci umožnění co nejotevřenější veřejné debaty.